Únor 2010

17.2. - Pocit, že postavím vzducholoď

17. února 2010 v 22:06 | Jeanette |  Z čmáracího deníku...
Tenhle pracovní list jsem našla dnes před hodinou biologie a za tu dobu, kdy jsem do něj psala (asi měsíc) se můj přístup ke školním předmětům vůbec nezměnil. A asi deset minut poté, co jsem to nalezla a přečetla, jsem na to psala test a téměř celé to zbodala.
Vůbec nelituju, jen je mi líto, že je mi to tak úplně jedno.
Za poslední dva týdny jsem se naučila jedinou užitečnou věc a to perspektivu ve výtvarce. Nezdálo se mi to, protože mi to přišlo jen jako rýsování, ale pak se mi to zalíbilo, když jsem zjistila, že spoustu věcí můžu kreslit od ruky a ten rovný horizont a dva až tři body jsou při kreslení budov a pokojů opravdu bezva a konečně dokážu nakreslit opravdu 3Dvypadající byt.

...Dlouho jsem přemýšlela, jestli to sem mám napsat. Ale jo, bylo by fajn, aby se někdo poučil z mých chyb. Pokud máte něco, co vás baví, čemu byste se chtěli věnovat, bez čeho by váš život nebyl takový, jaký je teď, tak proboha ani na vteřinu...

neuvažujte o gymnáziu!


Věnujte se té věci, vyberte si školu, která je na ní zaměřená, gymnázium je vážně hrůza. Nejdřív vám tam s úsměvem řeknou, že budete mít hodiny francouzštiny a nadšeně přikývnou na vaše diplomy z angličtiny, v září se vám omluví, že francouzštinu otevřít nemohou a strčí vás do skupiny anglických začátečníků a když se ozvete, trochu v ní zpřehází lidi a přejmenují ji na rovnocennou nebo co. Zjistíte ošklivé věci o učitelích a že všechny předměty, které jste měli rádi, teď nesnášíte, příliš vás to tam nebaví a i když tam je pár fajn lidí, nic nezaplní tu prázdnotu z toho, že angličtinu, kterou milujete, se učíte asi tak na úrovni šesté třídy základky a francouzštinu vůbec nemáte.

Hodně se mi ulevilo, jsem vážně strašně upset. Ve škole to vlastně není moc zlý, už jsem si zvykla a půlrok je už za mnou, takže to nějak půjde.

A strašně moc chci svoje ušetřené peníze utratit za jednu nádherně znějící kytaru, jen potřebuju souhlas rodičů. Pokud to nevyjde, utratím ty peníze za výtvarné náčiní, protože poslední rok de facto kreslím tužkou za pětikorunu a to už mě neba :(.

Držte mi palce s tou kytarou, strašně moc ji chci (už pěkně dlouho). Mám teď takové hudební období a pořád poslouchám nebo dřepím u kláves. První písnička, kterou se naučím, až budu umět nějaké akordy a kadence, bude Star star, to vím na 10 000% :).

10.2. - Rychlé ahoj

10. února 2010 v 10:19 | Jeanette |  Z čmáracího deníku...
Omlouvám se, že jsem se tak dlouho neozvala, vrátím se sem doufám brzo. Zatím potají čtu vaše blogy a nepíšu komentáře, protože si kvůli tomu připadám jako tajemný hrdina z komiksu, to ale brzo přejde ;).

Mějte se!

Spousta vody

5. února 2010 v 18:41 | Jeanette |  Moje kresby
Jen jsem chtěla, aby se mi trochu ulevilo, nic víc :). Je to ošklivý a celý úplně špatně, ale pomohlo to.
Akvarelové pastelky, štětec, prsty, spousta vody

2.2. - The Swell Season v Lucerně

2. února 2010 v 21:29 | Jeanette
Yay, I was there last night! And the gig was magical, breathtaking, amazing, incredible.... Words can´t describe that.

↑ Pokud se neučíte anglicky, prostě to bylo pro mě něco neuvěřitelnýho a dechberoucího a já to musela napsat v jazyce, který z pódia v Lucerně včera zněl nejvíc :). Glen Hansard, Markéta Irglová, Zuzana Irglová, Josh Ritter, Colm Mac Ion Iomare, Joe Doyle a Rob Bochnik (teda jím jsem si nebyla úplně jistá, ale snad to byl on :)) byli úplně úžasní. Nejúžasnější byl Glen, pokud vím, tak nikdo během večera neřekl, že jde na The Swell Season, prostě ,,jdu na Hansarda".

Ať už třeba Say it to me now bez mikrofonu jen tak na celý obrovský sál, nebo High Horses a Back Broke se zpívajícím publikem, Fantasy Man s Markétou hrající na kytaru, šílené a skvělé Astral Weeks, You Must Have Fallen From The Sky na podlaze s mini piánkem, kouzelné Falling Slowly s koncem ,,With or without you" jako jeden z přídavků, Glen vyprávějící příběhy před písničkami (já rozuměla úplně všemu, co říkal, YEAH!!) Girl in the War Joshe Rittera, Zuzana s písničkou od Navarové, potlesk ve stoje při Fitzcarraldu - všechno mi přišlo boží a neskutečné(a už mi docházejí superlativy :)).

Nejlepší hudební zážitek za celý můj dosavadní život.