Květen 2009

31.5. - Hvězdy jsou pod zemí

31. května 2009 v 16:57 | Jeanette |  Z čmáracího deníku...
Je neděle večer.

Těším se, až budou na internetu výsledky Progress Competition 2009, protože jsem jednou z 260 zúčastněných. Na první příčky sice nemám, ale stejně se těším.

Poslouchám písničku Santa Maria.

Na stole se válí Údolí strachu.

Venku je hnusně.

Chci dlouhé letní večery, balkánský sýr a... (po chvíli přemýšlení) neumím dokončovat věty.

,,Santa Maria.... Why did you have to go? Santa Maria... One day we will know"

Miluju TUHLE básničku.

,,You see, there still is some question
about the child's gender,
but we think that its father
is a microwave blender."

To dokáže vymyslet jenom blázen nebo génius a je dost zvláštní, jak spolu tyhle dvě vlastnosti splývají :).

Mám nový šampon s vůní citrusu, voní sice krásně, ale možná až příliš, jsem ze svých vlasů už trochu omámená :D.

Taky plánuju nový design, nějaký hudební, něco ve stylu kytar :).

,,All you need is looove.... love is all you neeed"


28.5. - Tohle není deník

28. května 2009 v 22:03 | Jeanette |  Z čmáracího deníku...
Náš třídní důležitě držel ,,losovací bubínek".
Vylosovala jsem si 7.
7 se rovnalo Proměny zámku.
To nebylo zlé, ale kamarádka se obávala toho, že si vylosuje svou neoblíbenou učitelku a bude v té dílně se svou sestrou. Nakonec k ní šla a měla takovou smůlu, že si jí vytáhla i její sestra.
Jeden spolužák, když ukázal učiteli číslo a zeptal se, co to je, on odpověděl: ,,Hrajeme pohádky" a tak ho spolužák poslal do hajzlu a šel hrát pohádky :).

Pak se začali scházet učitelé, přírodopisec dorazil s pádlem v ruce a mě bylo líto, že nejdu k němu :( :). Šli jsme na ten zámek a šatna naší třídy byla jako jediná zamčená, takže jsme musely s kamarádkou, která měla tu svou smůlu, běžet do rozhlasu, aby vyhlásili, ať rychle přivalej klíče. Nikdo samozřejmě nepřivalil, tak jsem si zaběhala po škole zatímco ta učitelka postávala venku a dělala na kamarádku agresivně nervózní gesta. Záchrana v podobě kamaráda ale nakonec dorazila a před náma už byly jen necelé čtyři hodiny během kterých nám mělo docházet, že jsou přece i horší věci než normální vyučování.

Prohlídka nebyla špatná (zámek je v rekonstrukci, takže všude dělníci, dělníci a dělníci, zrovna probíhala kolaudace některých místností) a ohromilo mě, že v jednom salónku našli pod omítkou u stropu po celém obvodu místnosti antické kresby. Takové ty černooranžové postavičky, jaké najdete na pohlednicích v Řecku a vypadaly opravdu skvěle, podle mě mnohem lepší než ta nová omítka, kterou se tam chystají nahodit nebo co. Kde se tam vzaly? Proč zrovna tady v Čechách na zámku? Kdo to maloval? Kdy? Není škoda to zakrýt? Restaurace by prý byla strašně drahá... Sice se nezajímám příliš o hrady a zámky, ale hodně o výtvarné umění a tohle mě opravdu ohromilo. Proč nezavolají alespoň zavolat nějakého odborníka, aby to omrknul?

Zbytek byl sice otrava, ale celkově to nebylo tak hrozné a při závěrečném anonymním hodnocení jsem lípla nálepku pod ,,Líbilo se mi"... Potkala jsem pár nových lidí, jako jedna z prvních viděla náš zámek po další etapě rekonstrukce a nedopadla nejhůř. Ta kamarádka, která šla se ségrou a svou milou učitelkou, musela dojít až na přehradu což je pořádná štreka a ona nesnáší pěší tůry.

Hitchcock se nakonec nekonal. V mém případě :P.

27.5. - They don´t care about us

27. května 2009 v 21:53 | Jeanette |  Z čmáracího deníku...
Stahuju dvě empétrojky od Michaela Jacksona :). Pamatuju si, jak před pár letmi byl poprask s nějakými malými dětmi a pak jeho nosem (nebo obráceně), ale nikdy jsem se o to nezajímala, ani nejsem nějaký jeho fanoušek... Ten chlap je prostě legenda, několik písniček a pohybů se mu fakt povedlo :). A taky mě překvapuje, na jak vysoké úrovni byly jeho klipy, podle mě jsou mnohem lepší než ty dnešní, byly propracovaný a měly nějaký příběh, ne jako ty dnešní nuďárny v těch příšerně nudných hitparádách *zív*.

Někoho vysoce postaveného v naší škole napadlo: ,,1. června bude Den dětí... Co kdy bychom našim žákům uspořádali nějakou akci?" A tak těch pár chytrých hlav vymyslelo opravdu ďábelský plán, jak zařídit, abychom z 1. června měli všichni strach. A aby se nestalo, že si všichni zařídí prohlídky u doktora, přesunuli tento Hitchcockův remake už na čtvrtek 28.5.

Zítra si každý (od 1. do 9. třídy) po příchodu do školy po jednom vylosuje číslo od 1 do 18, což po dešifrování bude 18 různých aktivit s 18 různými učiteli. Může se tak stát, že si klučina, který nesnáší toho zlého tělocvikáře zajistí na celý den tělocvik, nebo se třeba já, antitalent na látání ponožek, dostanu k učitelce, která mě bude nutit celé 4 hodiny háčkovat. Těžko říct, která z těch aktivit je úplně nejhorší, podle tajných zdrojů jsou prý všechny dost děsivé a kruté.

Kolik zúčastněných tuhle zvrácenost přežije? Prodají nervově vyřízené žáky na orgány? Ztratí se některý z učitelů vedoucích venkovní naučné výpravy?

Napínavé rozuzlení příště

Alan Rickman

25. května 2009 v 21:19 | Jeanette |  Moje kresby
Další výtvor po delší době... pro jeden velmi známý a velmi dobrý blog o HP, můžete hádat 3x, který to je :). Ta ruka se mi nelíbí....

22.5. - Krátce po dvaadvacáté

22. května 2009 v 22:12 | Jeanette |  Z čmáracího deníku...
,,Máš ráda brouky?"
,,Ne."
,,Máš ráda mě?"
,,Ne...."

I am embodied sincerity. And Dr. House keep saying ,,Everybody lies...."

Viděla jsem Asterix a olympijské hry. Fandím francouzským filmům, ale u tohohle jsem se nezasmála. Vůbec. A pak mi došlo, že mi ty dvě hodiny života nikdo nevrátí. Přemýšlím.

U Chiquitky jsem našla parádní recept na kus kus. To m-u-s-í-m vyzkoušet :).

Víc mě zrovna teď nenapadá.

Nice dreams :P

18.5. - ,,Jdu na tvůj pohřeb"

18. května 2009 v 17:49 | Jeanette |  Z čmáracího deníku...
Tohle prostě zatím byl den Blbec.

Hrály jsme fotbal a mě strčily do obrany před bránu. Co se může stát? Párkrát jsem to snad docela dobře odkopla a pokusila se přihrát útoku, ale pak se jeden útočník znepřáteleného družstva dostal před bránu, kopl a já se chtěla pokusit zastavit míč nohou, ale on se od mojeho lýtka odrazil a... Koukala jsem s otevřenou pusou na to, co jsem udělala. Pak si pamatuju, že jsem se chytla za hlavu a zakřičela: ,,To snad ne! To se nepočítá!" Dala jsem gól vlastnímu družstvu.

Když brankář pustí gól, dobře, to se stane, když se útočník netrefí do brány, to se taky stává, ale když obránce dá gól vlastnímu brankáři... Existuje ve fotbale vůbec něco horšího?


Pak se taky stalo něco divného na cestě ze školy. Zamlčím začátek, prostředek a jenom napíšu, že to skončilo tak, že nám s kamarádkou ,,gratuloval" nějaký neznámý senior k tomu, ,,že se mi to konečně povedlo".

Cesty ze školy jsou někdy dobrodružství jak z knížky Julese Verna nebo ala Indiana Jones :).
Žijeme v divočině.
Pamatuju si, jak jednou jsem to vzala zkratkou a potkala masivního srnce.

A k nadpisu, měli jsme secvičit krimidrama na téma feťák a ten, co mu domlouvá. Já byla domlouvač (protože jako feťák bych byla moc přesvědčivá) a použila jsem argumenty jako: ,,Chceš, aby mé nebohé srdce puklo?" ,,Mysli na své nenarozené dítě" ,,Pomysli na svůj sen stát se zubařem, chceš pacientovi místo zubu vytrhnout oko?" a na otázku ,,Kam jdeš?" jsem odpověděla ,,Do márnice." ,,Proč?" ,,Jdu na tvůj pohřeb" pronesla dramaticky.... Mistři improvizace :). A že se v márnici asi pohřby nekonají... Névadí.

13.5. - Kombajnové pravidlo

13. května 2009 v 22:11 | Jeanette |  Z čmáracího deníku...
Baví mě si pro sebe filozofovat o životě. A tak vzniklo i kombajnové pravidlo aneb pokud si chceš koupit něco moc přesolenýho a nezdravýho, vnuť to i ostatním, ať to nesežereš celý sám :).

Koupila jsem si velký pytel lupínků s mořskou solí. Pár si jich vzala kámoška a několik těch chipsů skončilo zabodnutých na kopečcích zmrzliny nějakých tří neznámých holek :D.
Zkoušela jsem je vnutit volejbalistkám a smutně jsem se šklebila, když nechtěly.
Jiné kamarádky si vzaly jen velice málo.
A když si jedna spolužačka odplivla na zem, přiskočila jsem k ní:,,Po tomhle si určitě budeš chtít dát chips s mořskou solí připravený na palmovém oleji."
Nechtěla.
Poté jsem se ptala: ,,Nechcete mořskou sůl?"
Pak mi kamarádka, která chipsy nemohla kvůli žvýkačce, poradila, abych změnila strategii a ptala se prostě: ,,Nechcete chipsy?"
Ale nezabralo to.
Pak jsem našla pár dobráků, kteří si ode mě ochotně poloprázdný pytel vzali a zbavili mě pokušení x) :).
Příště asi bude jednodušší si nic slanýho nekupovat.

Bohužel zítra píšeme test z mé oblíbené fyziky a já se to snažím celý večer učit, marně, prostě na to jen zírám a nic mi do hlavy nejde. Máme dobrého učitele, ale mě to prostě zoufale nezajímá :(.

Prý dobře píšu.

,,Každý spisovatel potřebuje ke psaní prázdnou knihu, patnáct prostitutek, kavalec a jedno malé pruhované zvířátko." (Johnny Depp)

:D

Balím to, pokusím se zapamatovat si, na co slouží regulační tyče a pár ostatních věcí a zítra to budu v tom testu okecávat i v případě, že se zeptá na něco úplně jiného.

Krásné sny

(...:-*)

11.5. - ,,Ach né.."

11. května 2009 v 17:20 | Jeanette |  Z čmáracího deníku...
.. si pomyslím vždycky, když přijdou školní fotky. Mám fotografické prokletí, vždycky na nich vypadám divně, strašně, smutně nebo naštvaně. Nedávno jsem na tetině ledničce našla společnou fotku, kde se tvářím přímo zhnuseně. Já nevím proč, ale když někdo řekne ,,Úúúsměv!", já prostě nemůžu. A ty letošní školní fotky dopadly taky katastrofálně. Mám tam strašně fatální výraz, protože nám svítilo slunce do obličejů a něco na krku (????). S kamarádkou jsme se shodly na tom, že ten fotograf z těch čtyřech fotek, které udělá, vždy vybere tu nejhorší a pak si ještě s našima výrazama pohraje ve Photoshopu. Zvrhlík.


Skoro polovina obyvatel našeho města (nebo možná už polovina) pochází z Asie a dneska jsem při cestě domů potkala tři baťůžkáře, kteří mi řekli ,,Ahoj!" s tím roztomilým přízvukem. Pořád nechápu, co se jim na tomhle zapadákovu tak líbí :).

Jinak se dneska nedělo nic, ale o prodlouženém víkendu jsem toho zažila hoodně, ale o tom asi až příště, nebo až se mi bude chtít x) :). Zítra jdeme na exkurzi do továrny na elektromotorky. Velice poučné....

7.5. - Živé jogurtové kultury

7. května 2009 v 17:18 | Jeanette |  Z čmáracího deníku...
Ve škole mi dnes nabídli místo redaktora bulvárního plátku... při vchodu do knihovny...
A dřív, než jsem stačila říct své slušné ,,ne", dívka, co zřejmě bude nakonec velet oznámila, že už jsou čtyři a to je dost. Knihovník mi ještě prozradil bombu prvního čísla - pár otázek na jednu starší učitelku, která vyučuje rodinku a předměty na prvním stupni a k tomu velký palcový titulek ,,I senioři nám vypomáhají". Myslím, že se ten název nebohá paní učitelka dozví až z obálky.

Nakonec jsem si půjčila knihu jménem Výtvarník. Je v tom všechno, co jste kdy (ne)chtěli vědět o umění. Stará malá tlustá zažloutlá knížka.
Kamarádky pak ještě probíraly můj novoroční trapas s babetou (dostalo se mi ujištění, že už to ví kompletně celá škola). Pokusila jsem se trochu se obhájit, ale bylo to k ničemu. Uraženě jsem otevřela jsem tu knihu a předmluva začínala slovy ,,Milý pionýre, milá pionýrko..." Půl fyziky jsem si musela držet ruku před pusou, aby nebylo vidět, že se směju.

Informatiku jsem strávila zajímavým způsobem. Skelným pohledem na obrazovku a občasným poposunutím obrazovky, protože jsme měli supl a já tudíž jen předstírala, že pracuju a do sluchátek jsem si celých 90 minut pouštěla album Skylarkin :).

A odpoledne jsem byla venku a kreslila větev s listem a květem. Když jsem to konečně dodělala, oddálila jsem to a list byl moc nafouknutej a květ tmavej, takže je to zase na dně šuplíku. Chtěla bych trávit čas nějak užitečněji. Ach jo.

Je škoda, že píšu vždycky ten den, kterej se nic moc zajímavýho nestalo. Ale já už ty včerejší události nedokážu živě vylíčit. Dají se události líčit i mrtvě? Všimli jste si toho nápisu ,,živé jogurtové kultury" na jednom z těch druhů Bebe sušenek? Nevím, co to znamená, ale jedno vím jistě. Pozorovala jsem je pět minut a nehýbou se.



,,What Am I Waiting For?"

7. května 2009 v 16:46 | Jeanette |  Moje kresby
Ta hlava a vlasy se mi líbí a na to, že je to moje první vlastní postavička po dlouhodlouhý době je to snad dobrý. Ve větším TADY. Komentáře jsou vítány ;).

,,Fair play těm, kteří se odvažují snít a nevzdávají se"

5. května 2009 v 21:15 | Jeanette |  Aktuální oznámení
Tohle je můj nový fantasy vzhled... taky milujete fantazii? Ty kameny pochází z galerie použitelných pozadí skvělého grafika DCSMC a já vím, že ty čáry na sebe nepasují, ale s tím asi nic neudělám, nemám to nastavené jako pozadí ale jako okraje... ale třeba máte nějaký prohlížeč, ve kterém se to zobrazí tak, jak má :).